Workshop "Včela a včelařství" nabídl studentům besedu s místnim včelařem, informace o stavbě těla a chování včel a také tipy, jak je možné začít s včelařením. Studenti se seznámili se stavbou úlu, s včelími produkty, které člověk využívá, rozšířili si slovní zásobu v angličtině, mikroskopovali, mohli si vlastnoručně vyrobit voskovou svíčku a na závěr provedli jednoduché chemické pokusy s medem.
Po stopách návštěvy pana prezidenta Václava Havla na našem gymnáziu 21. 3. 1996
Nebývalo zvykem, aby naši prezidenti navštěvovali malá městečka a jejich školy. Tuto tradici zavedl první československý prezident TGM. Jeho nástupce Beneš už neměl vzhledem k pohnutým historickým okolnostem k takovýmto návštěvám čas a komunističtí prezidenti o ně zase neusilovali.
Od 29. prosince 1989 stál v čele Československa pan prezident Václav Havel, morální autorita a světová celebrita.
Proto si jeho návštěva ve Šternberku a našem gymnáziu před dvaceti lety - na první jarní den roku 1996 - zaslouží naši pozornost.
V rámci projektového dne 23. března jsme vyzvali ty, kteří „to tenkrát zažili v přímém přenosu“ o malou vzpomínku. Hlavní aktéři – primátor Olomouce doc. Antonín Staněk a bývalý ředitel gymnázia Mgr. Jiří Hackenwald – nám bohužel na naši výzvu neodpověděli.
V roce 1996, kdy jsem ve škole pracovala jako pedagog a výchovný poradce, jsem byla ředitelem gymnázia vybrána do skupiny čekající na pana prezidenta Havla v ředitelně. Byla to pro mne samozřejmě mimořádná událost. Jako správná žena jsem ihned tuto situaci využila a nechala jsem si ušít decentní kostým, kterému po celé jeho funkční období rodina říkala prezidentský úbor.
Těsně před prezidentským příjezdem po škole pobíhali mladí, vysportovaní muži s nějakými dráty v uších a s podivně se vzdouvající se náprsní kapsou, nahlíželi všude včetně hydrantů. Při vstupu pana prezidenta do ředitelny jsem se podvědomě napřímila do pozoru jako na začátku tělesné výchovy. Pak mi ale došlo, že bych se nad drobnou hlavu státu neměla vytahovat. O čem pan prezident v ředitelně hovořil vůbec nevím, protože jsem na něj pouze fascinovaně zírala a nevěřila tomu, že je ve Šternberku u nás ve škole. Na závěr audience se Václav Havel podepsal do pamětní knihy a vykroužil své typické srdce.
Jsem ráda, že jsem se právě s tímto prezidentem mohla setkat.
Nevím čím začít, ale zážitek z tohoto dne byl veliký už tím, že pan prezident přijel do Šternberka. Byla jsem čerstvá absolventka, která začínala pracovat, náruče jsem měla plné pomůcek a najít třídu bylo pro mě tehdy vítězství. Tenkrát se návštěva pana prezidenta dotýkala kromě jiného návštěvy dvou vyučovacích hodin. Jedna úzce souvisela s jeho prací, byla to hodina Mgr. Antonína Staňka, současného primátora města Olomouc, tuším, že to byly základy společenských věd. A ta druhá návštěva vyučovací hodiny měla být předem neurčená, nikdo netušil, že vůbec k něčemu takovému dojde. Vše se točilo kolem vedení školy a vyučujících oboru ZSV. Myslím, že jsme my ostatní, přírodovědci, byli mimo hru.
Než zazvonilo, já si kráčela do hodiny III. A (letošní VIII. A) zcela klidně. Vybavuji si, že mě studenti ve dveřích na nečekanou návštěvu upozornili. Oni byli nadšeni a já znervózněla. Opakovali: „Paní profesorko, do hodiny k nám za chvíli přijde pan prezident Václav Havel, byla tady jeho ochranka o kontrolovala celou třídu, topení, okna, lavice.....!“ Pak jsem snad stihla říci, co bude náplní hodiny, a dveře s nekonečným průvodem lidí, přes vedení školy, ochranku a především pana prezidenta se otevřely. Všichni se rozprostřeli kolem stěn a poslouchali můj výklad.
Na dětech nebylo nic znát, byly úžasné a pořád se na mě usmívaly, hlavně proto, že byly zády k této neobvyklé návštěvě. Probírali jsme sluchové ústrojí - ucho. Po pěti minutách pan prezident vstoupil do výkladu, přišel mě pozdravit k tabuli, stejně tak studenty a komunikoval s námi na téma hodiny......
Zůstane to ve mně napořád !!!!
Mgr. Světlana Bergerová, učitel chemie a biologie
Návštěva pana prezidenta i její očekávání probíhalo v euforickém duchu. Kdy někdo uvidí prezidenta na vlastní oči – myslete na to, že byla 90. léta, kdy někdo z nás viděl předtím osobně Václava Havla, kterého velká část z nás vnímala jako morální autoritu. Jenže . . . patřila jsem k těm, kteří v době jeho příjezdu učili – či se snažili učit – a strhávali nadšené studenty z okenních parapetů, aby nepřistáli panu prezidentu u nohou. A tak jsem si – jako předtím i potom – o jeho návštěvě přečetla v novinách a viděla ho v televizi.
PhDr. Karla Vymětalová, učitelka dějepisu 1993 – 2003, nyní Slezská univerzita Opava
Vzpomínám si na přípravy návštěvy, kdy se s předstihem asi týdne objevili muži z ochranky, vyžádali si plány školy, prošli jsme celou budovu, zajistili si při vlastní návštěvě všechna nebezpečná místa, hlavně vstupy... Při přijetí v ředitelně orodoval pan ředitel za novou tělocvičnu, nějaký poradce si tuto žádost poznamenal, ale jinak tam bylo docela plno( doprovod, ochranka, fotografové, novináři ) a trošku jsem pana Havla spíš litoval, moc oficialit a časový skluz ( snad tehdy nějaké auto z jeho doprovodu bouralo u Chronotechny ). Pan prezident si potřeboval odskočit, takže jsem ho doprovodil na náš profesorský WC ( předtím ho zkontroloval muž z ochranky ) . Takže asi můžu tvrdit, že jsem byl s panem prezidentem na .... :-).
RNDr. Libor Svoboda, zástupce ředitele 1993 – 2007, nyní ředitel MKZ Šternberk
Zažil jsem jej jako student... a co si pamatuji, že jsme při vyhlížení pana prezidenta prošlápli otevřené okno v jedné ze tříd. Jako syn sklenáře jsem pak mohl opustit vyučování a zajistit opravu.
